Cíle expedice 2025
Jak uvedl Daniel Nývlt z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, vedoucí Českého antarktického výzkumného programu: „Cílem obou týmů expedice 2025 bylo i nadále sledovat klima a komplexně monitorovat stav polárních geo- a ekosystémů. Zaměřili jsme se především na tamní ledovce, dlouhodobě zmrzlou půdu, odledněné oblasti s nižšími rostlinami, říční a jezerní systémy a další geomorfologické útvary. I letos jsme pokračovali v projektu JUNIOR STAR Filipa Hrbáčka, který se zabývá studiem změn dlouhodobě zmrzlé půdy v oblasti Antarktického poloostrova; výzkum znečištění povrchových vod zde provádíme pro kolegy z centra RECETOX. Letošní sezónu jsme obohatili o výzkum šíření ptačí chřipky v Antarktidě ve spolupráci se španělskými kolegy a také o výzkum mořských i suchozemských řas s kolegyní z izraelské univerzity v Haifě. Naši další kolegové a kolegyně ale díky existenci Českého výzkumného programu pracovali i na dalších místech: na argentinské stanici Esperanza, ukrajinské stanici Vernadsky, nebo v terénních táborech CZ*ECO Nelson či Union Glacier,“ dodal Nývlt.
Centrální část kontinentální Antarktidy je od té „naší“ okrajové hodně odlišná jak co do klimatu, tak také zázemí; lidé v táboře Union Glacier pobývají především ve stanech. Foto: Jan Honza Havránek
Kdo je Tým „Mendel“?
Tuto část výpravy, vedenou Peterem Váczim z Geografického ústavu a z Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, tvořili vědkyně a vědci nejen české, ale také izraelské, italské a slovenské národnosti nejen z Masarykovy univerzity, ale také z pražského Českého vysokého učení technického, dále lékař a tři technici zajišťující fungování infrastruktury tohoto unikátního nejjižnějšího českého univerzitního pracoviště.
Čtrnáctičlenná část výpravy měla sraz 1. ledna 2025 v 10:30 u Janáčkova divadla, jak jsme psali zde. Pokračovala mikrobusem na letiště ve Vídni, odtud přes Amsterdam do Buenos Aires, tedy přes Argentinu, a dále na palubě speciálu argentinských vzdušných sil přes základnu Marambio na ostrově Seymour Island, až na Českou vědeckou stanici J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse.
Výstup práce obou týmů, „Mendel“ a „Nelson“? Porovnání podmínek na různých místech Antarktidy
Tým „Mendel“ pracoval přímo na České vědecké stanici J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse na závětrné straně Antarktického poloostrova. Česká vědecká stanice J. G. Mendela, jejímž vlastníkem a provozovatelem je Masarykova univerzita, byla dostavěna 4. března 2006. Slavnostně byla otevřena a předána vědcům do užívání 22. února 2007; stanice tak během této expedice oslavila svou osmnáctiletou „plnoletost“.
Tým „Nelson“ zkoumal oblast na okraji kontinentu a ostrovy na straně návětrné, jak jsme popsali zde. Místní základna, dříve známá jako Eco Nelson, se nachází na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy a nyní v rámci infrastruktury výzkumného programu slouží jako technicko-logistické refugium pod názvem CZ*ECO Nelson. Objekt získal od soukromého vlastníka Český antarktický nadační fond, který jej Masarykově univerzitě od roku 2018 na 99 let pronajímá.
Jen pár set metrů od České vědecké stanice J.G. Mendela se nachází i ledová jeskyně, kterou protéká potok Algal Stream. Z jejího vchodu je vidět až na průliv Prince Gustava, který odděluje ostrov Jamese Rosse od Antarktického poloostrova. Foto Jakub Holuša
Tým „Mendel“ hlásí: 38 dní na cestě, 49 na základně
„Časový průběh cesty do Antarktidy a zpět není nikdy předem jistý,“ vysvětluje Pavel Kapler, manažer Českého antarktického výzkumného programu, sídlícího na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. „I když je předem všechno naplánováno a mnohokrát na všech stranách potvrzeno, aktuální průběh počasí a potřeba cizích neočekávaných naléhavých logistických operací může kdykoli celý náš itinerář zdržet nebo dokonce od základu změnit.“
Zatímco v minulých letech mířili naši vědci a vědkyně z Antarktidy domů námořní cestou přes Chile, letos vedla jejich cesta po několika letech znovu letecky přes Argentinu. A jak vypadala tahle staronová cesta? „Nebylo to tak snadné, jak jsme plánovali. Expedice se musela přizpůsobit nepředvídatelným okolnostem, což je v Antarktidě vlastně taková tradice,“ popisuje Kapler. „Letos to mimo standardně extrémního počasí nad Drakeovým průlivem byly ničivé povodně v Argentině, které zaměstnaly tamní armádu, která zajišťuje letecký most mezi jihoamerickou pevninou a Antarktidou. Jejich vlivem pak musela naše expedice čekat na stanici Marambio a původní letenky do Evropy musely být dvakrát změněny.“
A výsledek? Čekání. Hodně čekání. A prodloužený pobyt na argentinské základně Marambio. „Klíčem k předcházení problémů je především pečlivý výběr členek a členů týmu, dále jeho dobrá předexpediční příprava a v neposlední řadě také dostatek práce na místě – protože kdo si hraje, nezlobí. Jak sdílel své zkušenosti expediční lékař, někteří nesli čekání hůře. Ovšem příprava na předexpedičním školení zahrnovala také návody, jak se vypořádat se zdrženími a prodlevami,“ doplnil s úsměvem Pavel Kapler, manažer Českého antarktického výzkumného programu sídlícího na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
„Trpělivost je nejlepším přítelem polárníka,“ slýchali členky a členové výpravy od zkušených kolegů z výzkumného programu už před odjezdem. A jak se ukázalo – byla to užitečná informace. „Celkový počet dnů, který letos část expedice ‚Mendel‘ strávila cestováním (a čekáním na cestování), se vyšplhal na 38, což je sice nadnormální stav, ale v kontextu náročné antarktické logistiky pořád ještě přijatelný výsledek,“ komentuje Kapler.
Expediční tým „Mendel“ a speciál Hecules C-130 na vojenském letišti v Argentině před společným přeletem přes Drakeův průliv do Antarktidy. Foto Peter Váczi
Vědu čekání nezastaví
Co dělá vědkyně/vědec, když musí čekat? Pokud může, odebírá další vzorky, analyzuje data, nebo v diskusích s kolegy hledá možnosti pro nové interdisciplinární výzkumy. Naštěstí se většina čekání odehrála v Antarktidě, na ostrově Seymour Island. Náš tým tam mohl ze své meteorologické stanice stahovat meteorologická data, biologové pokračovali v odběrech vzorků. I když bylo čekání jistě nepříjemné, snažili se využít každý den k další práci v terénu.
Tučňáci jsou vlajkovým druhem Antarktidy; tučňák císařský je v současnosti jejich největším žijícím zástupcem. Foto: Jan Honza Havránek
Nové výzkumné cíle? Kosmický výzkum, studium lidské psychiky a fyziologie i řasy
Jak jsme uvedli, hlavním cílem expedice ve všech destinacích byl dlouhodobý monitoring klimatu a komplexní sledování stavu polárních geo- a ekosystémů. Letošní výprava na stanici J. G. Mendela byla unikátní mimo jiné také množstvím výzkumů a testů provedených přímo na účastnících expedice. Ty zahrnovaly aplikaci technologií a metod použitelných pro kosmický výzkum i studium lidské psychiky a fyziologie.
Do zkoumání vlivu odlehlého a extrémního prostředí Antarktidy na lidskou psychiku a zdraví se zapojila Fakultní nemocnice Ostrava, ČVUT Praha i Psychologický ústav Akademie věd ČR. Výsledky jejich výzkumů pomohou zkvalitnit jednak přípravu českých antarktických výprav, ale budou také použity při přípravách kosmických misí ESA.
Doktorka Tal Luzzatto Knaan, výzkumnice z izraelské univerzity v Haifě, se specializovala na odběry vzorků mořských i suchozemských řas; doma bude studovat jejich potenciální využití v biologických či průmyslových aplikacích. To vše jsou novinky, které letos výzkumný program na naší stanici umožnil.
Na ostrově Jamese Rosse žádné vyšší rostliny nenajdete, flóru zde reprezentují jen mechy, lišejníky a řasové povlaky. Jejich nejrůznější vlastnosti a mechanismy přežití v extrémních podmínkách jsou ovšem pro vědu neméně zajímavé. Foto: Tal Luzzatto Knaan
Na 300 vědkyň a vědců doma i v zahraničí využívá data a vzorky přivezené naší expedicí
Za nejdůležitější službu lidstvu a vědecké komunitě pokládá vedení výzkumného programu zajištění dlouhodobých monitoringů přírodního prostředí a klimatu. „Ne každý vědec či vědkyně musí osobně do Antarktidy, některým na to chybí finanční prostředky, jiným odvaha. Náš program je otevřený pro všechny, na využití vzorků a dat odebraných díky práci našich celkem 25 lidí letos vyslaných do Antarktidy se během zbytku roku bude podílet dalších na 300 vědkyň a vědců v ČR i v zahraničí,“ vysvětlil účel a pokračování výzkumu Daniel Nývlt, vedoucí Českého antarktického výzkumného programu z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
